Microsoft (dále MS) má nejprodávanější a nejžádanější operační systém na světě. Zatím drží 90% trhu, počítá se ovšem nadále s postupným snižováním. V důsledku si za to MS může sám. Windows Vista nebyl zrovna pozitivně přijat veřejností (zejména pro hardwarovou náročnost), což nahrává do karet alternativním OS, pro PC platformu zejména Linux.
Jako začínající a Linuxu neznalý uživatel jsem si zvolil distribuci Ubuntu (další možností pro začátečníky je Mandriva). Pokud by někdo narazil na nějakou nesrovnalost nebo nepřesnost, prosím o shovívavost, některé věci a souvislosti mi mohli uniknout.
Instalace Linuxu je pro člověka znalého velice podobná jako u konkurenčního MS, samozřejmostí je kompletní lokalizace do českého jazky. Jediným úskalím, které mne překvapilo se ukázalo být rozdělování disků. I toto probíhalo dobře až na malou výjimku. Zapomněl jsem přidělit swapovací prostor, pojem, který znám ale Widnowsi to dělají sami. Celou záhadu jsem vyřešil až na stránkách Ubuntu, kde je vše krásně a přehledně zpracované a pro začátečníka se stránky stanou druhou “mámou“. Pokud všechna úskalí překonáte, stačí už jen zvolit uživatelské jméno a heslo.
Jméno a heslo využijete vůbec jako první, jelikož jinak se do systému nepřihlásíte. Jméno a heslo můsíte zvolit vždy, není zde možnost tyto položky vynechat. Po úspěšném zalogování vás přivítá graficky velmi povedené prostředí. Než se zorientujete, chvilku vám to potrvá. Pracovní lišty jsou totiž dvě. Horní lišta je nejdůležitější. Slouží skoro jako lišta ve Windows, skýtající daleko více možností. Věcí, jenž mne jako první překvapila je stoprocentní připravenost systému hned po instalaci. Žádné doinstalovávání ovladačů pro všelijaká zařízení. Systém v základu nabízí Internetový prohlížeč (Firefox), ICQ klient (Pidgin), sadu OpenOffice a další. Velice slušná nabídka, která je velice snadno rozšířitelná. Instalace programů je pro mne neobvyklá. EXE soubory jsou minulostí, možná i tabu. Linux pro svou i vaší bezpečnost používá jiný systém jakých si instalačních balíčků. Balíček najdete a nainstalujete pomocí správce nebo příkazové řádky. Nabídka softwaru je opravdu široká. Obsahuje např. internetové a multimediální aplikace, ale také celou řadu her.
Příkazová řádka. To je pojem, který vás bude provázet celým Linuxem. Bez znalosti alespoň základních příkazů to nebudete mít jednoduché. Za znalosti příkazové řádky budete odměněni velice štědře. Dokonalou kontrolou nad OS. A ničeho se nebojte. Naučit se příkazy, alespoň ty nejpoužívanější, není těžké. Příkazová řádka sama se snaží práci co nejvíce usnadnit, proto existuje tlačítko pro dopsání myšleného příkazu, funkci, jenž vnímám jako pozitivní a užitečnou. Napíšete část příkazu a po stisku TAB je příkaz dopsán popř. nabídnuta možnost, jaký příkaz chce zvolit.
Nemohu si odpustit věnovat pár řádků příznivcům her. Linux k nim nebude zrovna dvakrát přívětivý. “Linuxáci“ říkají: „Stáhneš si emulátor a hry jedou“. Ano možná. Já dokázal rozběhnout jen ty jednoduché a stálo to moře času. Stáhnete emulátor (existují dva, jeden pro starší a jeden pro novější hry). K oběma emulátorům aktualizují tvůrci seznam her, jenž jsou spustitelné. Seznam je přehledný a značně obsáhlý. Existují také “zaručené“ postupy jak kterou hru rozběhnout, ty ale ne vždy a všem fungují. Po mých zkouškách s hrami většina běhala značně pomalu, ale i to je prý řešitelný problém.
Po asi dvoutýdenním snažení ve mne Linux zanechal velice pozitivní dojem. Graficky vydařený, uživatelsky již téměř příjemný. Velká softwarová výbava, nemusíte již tedy téměř porušovat autorská práva. Zůstává zde ovšem překážka pro uživatele “rozmazlené“ od MS, kteří budou mít první kroky dosti těžké. Dáte-li však Linuxu dostatek času a trpělivosti, jistě si vás získá. Linux můžete zkusit třeba hned. Nestojí nic a nabízí až neuvěřitelně mnoho.
Loading ...